KUCHAŘ OBECNÝ

Kuchař obecný

Latinsky: coquus universalis nebo též vulgaris

Rozšíření: po celém světě.

Místa výskytu: v kuchyních restaurací, bister, hospod a jiných stravovacích zařízení.

Strava: pestrá. Kuchař se rád nají, pokud na to má během dne čas.

Charakteristické znaky: bílý nebo barevný rondon, černé nebo jinak barevné kalhoty a s více než 50 % pravděpodobností tetování na předloktí s kuchařskou tématikou.

Poddruh kuchaře obecného: kuchař lenivý, zaspávací, nedochvilný, opilý, špinavý….

V místech výskytu se též pohybuje v těsné blízkosti dalších kuchařských druhů: sous chefa, chef de partie, executive chefa nebo head chefa.

Záliby: jídlo, úchylka na nože, kuchařské knížky, obchody pro kuchaře.

Nejčastější neduhy: alkohol, drogy, jídlo, sex, sprostá mluva, hlasitá hudba, možná náklonost ke kolegyním opačného pohlaví….

Možní predátoři: manageři, lidé ze servisu, občas lidé pracující na myčce, hosté, kteří si sestavují různé pokrmy z jednotlivých položek na jídelním lístku.

Nejčastější onemocnění: srdce, křečové žíly, nervové vypětí, psychické stavy, úzkosti, kladný vztah k alkoholu.

V mytologii a náboženství: kuchař byl vždy ten, kdo dokázal vykouzlit úsměv, byl a je kladnou postavou v pohádkách, rozdával radost. Je dobrosrdečný a má rád lidi.

Závěr:

Kuchař obecný je tvor, který se postupem času stává vzácným. Mladé „kusy“ nejsou, a tak se v kuchyních vyskytují převážně kuchaři středního a staršího věku. Musíme zapracovat, aby se chtěl vrátil do našich kuchyní. Je jen na nás, abychom ho podpořili již během studia a praxe, aby si tak mladí kuchaři vytvořili hezký vztah k tomuto řemeslu. To samé platí na pracovištích. Pojďme se nad tím zamyslet a něco s tím udělat.