SOUTĚŽE

Každá soutěž mi něco dala a něco vzala. Naučil jsem se pokory, nerozčilovat se při neúspěchu. I při letošní poslední soutěži ICC jsem se naučil další věci, které mě posunou dál.

Nikdy mě nikdo do žádné soutěže nenutil. Vždy bylo na mě, jaké soutěže se zúčastním a zdali se mi líbí podmínky soutěže. A tak to má být. Nenechte se nutit, když nechcete. Bude to znát na vašem výkonu.

Pokud se mi nelíbí podmínky soutěže, například povinným použití ingredience, kterou dodal sponzor. Bohužel mám smůlu. Před 20 lety byl sponzor soutěže KUCHAŘ ROKU firma KNORR, která si kladla v podmínkách použití jejich výrobků v každém chodu. Neznamenalo to udělat např. fond a dát ho tam, ale spíš zakomponovat. Ale vždy platí. Sponzor sponzoruje soutěž nemalými penězi a má právo si klást podmínky, které musíme respektovat. Bez těch peněz by ta soutěž ani nemohla být zorganizována. ,,Bez peněz do hospody nelez a bez peněz ani neorganizujte soutěž.´´

Ano, jsou soutěže pohledové, kdy jídlo je potažené vrstvou aspiku a nekonzumuje se. Jsou rozdávány medaile dle bodových pásem. Nesnáším to a vždy jsem v každé tiskovce lpěl, aby bylo napsáno stříbrná medaile a celkově na x tém místě mezi týmy.

Sponzoři NÁRODNÍho nebo REGIONÁLNÍho TÝMu si mohou klást podmínky. A proto jsou loga na rondonech. Malé, velké, na zádech, rukávu a prsou. Vždy je to jen o výši peněz, sponzorského příspěvku nebo materiálního daru. My / INTERGAST CULINARY TEAM/ máme sponzory pouze na zástěře. Na rondon pouze našeho hlavního sponzora, který je v názvu týmu. Každý sponzor pomáhá týmu k jeho úspěchům. Zároveň má požadavky na plnění sponzorských smluv. Například vařením pro hosty nebo vytvářením jídel z jeho produktů. Všechny týmy se neskutečně posunuli, aby skvěle reprezentovali Českou republiku. Žádný tým se bez sponzora neobejde, pokud nechcete, aby každý člen týmu pomohl s financováním. Na poslední soutěž, kam jsem jel s Honzou Horkým a Petrem Hajným nás to stálo bez sponzorů hodně moc peněz. A to nepočítám čas, který jsme věnovali na úkor rodiny a který kdybychom započítali, tak z něj vyjde astronomické číslo. Jednalo se o víkendy, kdy jsme trénovali, po práci, kdy jsme trénovali, nebo se scházeli na řešení důležitých věcí. Vymýšleli tabuli, probírali organizační a technické věci.

A když jsme skončili na třetím místě, nešlo nám o finanční odměnu za 3 místo. Tak jako vítězi soutěže BOCUSE D´OR nejde o finanční odměnu za stupně vítězů, jelikož ten času, co s tím strávil to nikdy nezaplatí. Jde jen o to, že jste to dokázali.

Srovnávat soutěž například MORAVSKÝ KUCHAŘ, ČESKÝ KAPR se soutěží BOCUSE D´OR je nonsens. Velký nesmysl.

Ano, dříve byli komisaři upjatí a velice konzervativní. Popisuje to Pavel Býček příklad s kachnou. To může člověka naštvat nebo demotivovat. Taky jsem to zažil.  

Bohužel každá soutěž je tak trochu krasobruslení. Hodnotit chuť je velice těžké a chce to velkou profesní zkušenost.

Nikdy by mě nenapadlo se odvolat proti rozhodnutí komisařů. Pokaždé trpím, když poslouchám feedback, který je jiný než třeba na poslední soutěži, přestože jste se řídili jejich radami. Opravíte to a stejně špatně.

Komisaři na soutěži evropských kolech a světovém finále BOCUSE D´OR jsou bývalí účastníci soutěže, michelinský kuchaři, co tam nosí mísy a prezentují je degustační porotě a jsou u v technické komisi.

Jsem rád že jsem byl vybrán a mohu být součástí této velké komunity kuchařů.

P.S. Před měsícem po finále jsem se bavil s Regisem Marconem ohledně českého kola. Ptal se mě, jestli se zúčastním. Řekl jsem mu že jsem už starý na tuhle soutěž. Vážně se mě zeptal, kolik mi je. Tak jsem mu odpověděl a on mi řekl že v tom věku vyhrál světové finále BOCUSE D´OR v roce 1995. Tak jsme zasmáli, vrátil mě nohama na zem a povzbudil k zamyšlení, jestli se ještě nezúčastnit. Letos to určitě nebude. Chci pomoct kuchařům co se na mě obrátili s pomocí.