Není RADEK jako Radek
01. Duben 2019
Dostalo se mi upozornění od několika přátel že moje články, které píšu pro lidovky.cz, někdo kopíruje a dává si je na svůj blog. Abych řekl pravdu, házel jsem to za hlavu. Ve čtvrtek jsem se zúčastnil soutěže GASTROHRADEC. A zde mě další lidé a přátelé upozorňovali na to samé a ptali se proč s tím nic nedělám. Tak to už mi nedalo a začal jsem se po tom pídit. A opravdu, je to pravda. Pro server lidovky.cz píšu jednou měsíčně článek. Vždy se snažím najít zajímavé téma, které se váží ke kuchařské práci, gastronomii, restauratérství nebo zážitky z cest. Poslední aktualizace Autor článků všechny zmíněné příspěvky smazal a zaslal nejprve omluvu emailem a následně se i ústně omluvil. Tudíž věc je uzavřená. Zde zůstane jen fotky print screenu, pro všechny co si myslí že bez práce a zapálení mozkových závitů přijdou jednoduše k článku. A je jen na každém z Nás jak se proti tomuto nešvaru budeme bojovat. Ať už aktivně nebo pasivně a budeme čekat až kam to zajde. Všem musí být jasné, že se na to přijde dříve nebo později.
Kdo hledá, najde.
Příklad č.1
Dne 6.2. byl uveřejněn článek CO SE DÁ UKRÁST V RESTAURACI? ŠÉFKUCHAŘŮM MÍZÍ POD RUKOU RECEPTY.
A dne 24.2.vyšel článek KRADLO SE, KRADE SE A KRÁST SE BUDE - odkaz už nefunguje, jelikož autor článek smazal
Příklad č.2
Alena Pecháčková / redaktorka z Lidovek / mě poprosila, abych se vyjádřil k aféře polské maso poté co se ministr zemědělství Miroslav Toman vyjádřil, že maso skončilo v luxusních restauracích.
Dne 7.2. byl uveřejněn tento článek NEVĚŘÍM, ŽE CHYBOVALI RESTAURACE. NIKDO NA MASE NEPOZNÁ, ZE KTERÉ JE ZEMĚ, ŘÍKÁ ŠÉFKUCHAŘ.
a hned dne 8.2. byl uveřejněn tento článek PROČ KUPUJEME MASO Z POLSKA? - odkaz už nefunguje, jelikož autor článek smazal
Zde už proběhlo klasické CTRL+ C a pak CTRL+V a to rovnou celé odstavce.
Každá restaurace má svoje dodavatele. Každý dodavatel má ve svém portfoliu sortiment masa - různé partie masa a z různých zemí. Pokud restaurace vytváří jídelní lístek, tak buď chce určitou část například hovězí pupek a nebo chce maso z určité země - Argentiny, Brazílie, USA, Austrálie či Uruguaye. Někdy jen napíši partii a původ země mění, jelikož se může stát, že dojde zrovna ta partie z určité země a nahradí se to tedy masem ze země jiné. Když si pak hosté objednávají jídlo, obsluhující servis je seznámí se zemí původu. Informace se tedy v lístku nemusí objevit.
Jsem patriot. Pokud vím že dokážeme vypěstovat nebo vyprodukovat stejný produkt, tak proč ho kupovat ze zahraničí? Letos jsem viděl podél cest a v sadech jablka, které nikdo nesbíral. Ptal jsem se proč? Pak jsem viděl v televizi reportáž, ve které český pěstitel říkal: "Drahá pracovní síla a levná polská jablka, které se sem vozí, jelikož tam dostávají štědré dotace. S každou takovou aférou se o problému mluví víc a lidé se snaží kontrolovat zemi původu. Já sám se snažím eliminovat potraviny z Polska.
Dotyčný ale nepřebírá jen články ode mě, ale inspiruje se i jinde.
Příklad č.3
Např. 4.3. vyšel článek KUCHAŘ A ČÍŠNÍK-DVĚ STRANY JEDNÉ MINCE
A 21.3. vyšel článek KUCHAŘ A ČÍŠNÍK - JING A JANG - odkaz už nefunguje, jelikož autor článek smazal
Kopírování celých pasáží není problém.¨
Ráno kamarádi, přes obědy a večeře nepřátelé. Nejspíš to znáte: provokativní otázky číšníků, strohé odpovědi kuchařů, vzájemné obviňování a chvíle, kdy se lidi z kuchyně a placu zároveň nenávidí i potřebují.
Začíná čas obědů / večeří. Číšník nervózně poklepává na výdejní pult a už potřetí se ptá kuchařů, za jak dlouho vydají talíř pro stůl číslo 6. Kuchař mu odsekne: Až to bude, tak to bude. O pár minut později přijde obsluha s reklamací. V kuchyni ji ignorují, protože všechno provedli tak, jak stálo v objednávce - vinu tak přehodí na plac a další pokusy číšníka vyřešit stížnost už nevnímají. Restaurace se plní, obsluha popohání kuchaře a ty vytáčí servis, který podle nich nemá ani páru o tom, co všechno kuchařina obnáší.
Atmosféra mezi kuchyní a placem se (nejen) v čase obědů a večeří nebezpečně zahušťuje. Může za to příval hostů, stres a situace, které během byznysu komplikují provoz i vztahy. Kdybyste se podívali očima kuchaře, uvidíte obsluhu, která má čas odepisovat kamarádům na Messengeru, vesele se vybavuje u stolů a snad naschvál si vymýšlí speciální požadavky hostů, které pak jenom brzdí výdej. A taky klade hloupé otázky, odesílá všechny objednávky najednou, a nebo je mění v momentě, kdy už jsou skoro hotové.
Jakmile se postavíte do role číšníka, stojí před vámi protivný kuchař, který jednou křičí, podruhé vůbec neodpoví a dělá se důležitým. Přitom se vyhýbá tomu nejobtížnějšímu - komunikaci s hosty, kteří jsou někdy smutní, jindy nervózní, pak zase veselí, a nebo netrpěliví. Obsluha se občas cítí jako bleskosvod - na jedné straně je peskuje kuchyň, na druhé čeká podrážděný host.
A co o tom říká autorské právo na internetu?
Obecně lze tedy říci, že ať chceme na internetu prezentovat jakýkoli text, obrázek nebo cokoli jiného, co nalezneme na webu někoho jiného, je nutné zajistit si souhlas osoby či firmy, které náleží autorská práva. Je důležité si zapamatovat, že pro osobní využití si můžeme texty či obrázky stahovat a upravovat v podstatě jak chceme, ale veřejná prezentace již podléhá souhlasu autora a je jedno, zda jsme daný text pouze okopírovali, nebo i třeba nějak pozměnili. Stejně tak pokud si sami přeložíme cizojazyčný článek, nemůžeme jej bez povolení autora zveřejnit – samotným překladem nejsou sice autorova práva dotčena, ale veřejnou prezentací již ano.
Pro jistotu jsem udělal print screeny, kdyby se náhodou ztratily články ze stránek.
Myslím, že mám další téma do lidovek.
