INTERGAST CULINARY TEAM A STARTUJEME

STUTTGART / NĚMECKO

            Sobotní ranní nakládání ve stylu puzzle. Využít a najít volné místo v kufru auta, aby jsme jeli co nejméně auty se podařilo. Povinná zastávka v Německu na currywurst a gulasch suppe. Zaregistrovat se na výstavišti, převzít informace, vstupenky, projít výstaviště, udělat fotku z garáže a jet do kuchyně vyložit věci. Večer Nás čekal týmový meeting a rozebrat pár věcí co se vyskytli. 

Nedělní brzká snídaně a přesun do kuchyně, kterou před tím opustili junioři. Dřeli jsme v kuchyni do půlnoci jako jeden tým za tím nejlepším výsledkem. Na hotel jsme odjeli v ponděli v cca 0:30, když jsme skončili a uklidili kuchyni pro Seniorský národní tým AKC ČR, který se vracel z vaření teplé kuchyně. Letos to byl mazec. Týmy vydávali večeře třeba až do 23:00.

Bydleli jsme 140 km od Stuttgartu a to znamenalo logistický a časový problém, pro všechny týmy. My, senioři a junioři jsme bydleli na jednom hotelu a prali se o jednu kuchyni a jeden box. MASAKR. 

Po přesunu na hotel jasná sprcha a otázka zněla. Jít spát na hodinu a být rozsekaný na sra.ky? Nebo nespat a být v lepší kondici. Já zvolil variantu 2 a plnil jsem sociální sítě informacemi, abych neusnul.

 Já s Tomášem Frištenským a Lukášem Paluskou jsme ve 2:30 odjížděli od hotelu naložit auto. Do toho nakládali junioři auto se všemi věcmi na teplou kuchyni. Druhou polovinu týmu jsme nechali o hodinu více odpočívat. Ráno byl team ve skvělém rozpoložení.

Ve 4:00 jsme přijeli na výstaviště. Museli jsme všechno vynosit s auta do haly. Bylo to 300 metrů. Paní u vstupu byla neústupná. Ve 4:59:50  a stále jsme čekali až se jí ne telefonu objeví 5:00:00. Pak teprve vpouštěla do sálu.

Naši dva nejlépe cenění pokládači podlahy Lukáš a Lukáš zvladli položit za 25 minut. Asi je přihlásíme na mistrovství světa v téhle disciplíně. Do 50 minut jsme měli postavenou tabuli. Pak už zbývalo vystavit jídlo. V 7:00 nás všechny vyhnali na snídaní. Po snídani jsme se uchýlil lehnou na chvilku do auta. Po 30 hodinách nespánku to šlo docela snadno. 

V 11:30 jsme šli na oběd. Měsíc před tím jsme si koupili přes web lístky na oběd v kategorii comunity catering. Den před tím soutěžil tým Jirky Středy, který s námi soutěžil v Lucembursku a byl zde s týmem Nestlé, který si vyvařil diplom. Neviděli jsme je, ale my šli za naším bývalým členem a dobrým kamarádem Tomášem Konopkou, který tu byl s Aramark týmem. Zafandili jsme jim a podpořili tleskotem, jelikož finišovali k výdeji.

Po obědě následovala důkladná rozprava s komisaři. Poradili na čem zapracovat, co zlepšit a kde jsou rezervy. Byli to velice cenné rady. 

Ve 14:00 proběhlo vyhlašování, kde jsme se dozvěděli že jsme stříbrný. Úspěch, ale v duchu jsem chtěl pro tým zlato jako na minulé olympiádě. Nu což. Alespoň stříbro. Příště to výjde. Udělám pro to maximum. Víme že na to máme.

Prošli jsme si s plackou na prsou výstaviště. Všichni nám gratulovali. Nezapomněli jsme se zastavit i u Našeho sponzora MKN. Povinné focení.

Tabuli jsme mohli uklidit až v 18:00. Čas byl v pohodě, ale akorát končil veletrh a všichni návštěvníci, učastníci z 9 hal se začali přesouvat do města. Výstaviště je navíc vedle letiště. Asi Vás nepřekvapí že byli kolony a čekali jsme do 20:00 než jsme naložili auto a mohli jet do kuchyně. Když jsme přijeli do kuchyně tak tam byli senioři, kteří přijeli před námi a zabrali kuchyni. Manager přehodnotil plán. Nádobí umyjeme druhý den až bude volno.

Na pokoji proběhla komorní malá oslava, pár lahví padlo a těšili se na druhý den, který byl v duchu odpočinku a návštěvu Colmaru s Štrasburku. 

Fotky jsou mixem selfie, samospouští a fotek pořízených kolegy. Jinak když se na to podívám tak máme spoustu fotek na které budeme všichni vzpomínat. Sice honit neposlušné kolegy aby se smáli, pravou nohu měli tam, levou ruku tady, cedulku tady, bylo za trest a nenáviděli mně. Ale všichni hned chtěli fotky. Nechápu :-) 

P.S. Aramark tým získal bronzovou medaili a skončili na celkovém 11. místě z 28 týmů. Gratuluji. Je to velký úspěch.